Kdy se píše Be A kdy BJE
Základní pravidlo nám říká, že v kořenu slova píšeme vždy -bě, -vě. Skupiny -bje a -vje píšeme pouze tehdy, když je -b nebo -v součástí předpony. Jen tam, kde se setkává předpona ob- a v- s kořenem začínajícím na je-, píšeme bje, vje.
Archiv
Kdy se píše ve VJE
Základní pravidla: V kořenu slova píšeme vždy vě. Skupinu vje píšeme pouze tehdy, když v je součástí předpony. Příklady slov, kde vě je součástí kořenu slova: vědec.
Kdy se píše Jé
Po předponách b- a v-píšeme -je-
Jednodušeji řečeno — slovo po předponách ob- a v- existuje samostatně, nebo si pomůžeme jiným příbuzným slovem, které také začíná na je-. Často nám může pomoci, když si předponu ob- a v- ve slově nahradíme jinou českou předponou.
Archiv
Kdy se píše ES háčkem
Po písmenech p a f se píše vždy pouze ě, nikdy je, např. pěna, pěst, napětí, na lípě, fěrtoch, ve strofě. Po písmenech b a v se většinou píše ě, např. běh, bělmo, chybět, oběd, oběť, příběh, sběratel, hrabě, na svatbě, hrubě; věc, věda, dřívější, hvězda, povědět, svět, zvěř, v dopravě, dvě, zajímavě.
Archiv
Jak poznat je a E
Trik při psaní správného bě/bje a vě/vje spočívá jen v umění najít kořen slova. V kořenu slova se vždy píše ě. Naopak po předponách ob- nebo v- nemůže kořen slova začínat ě (nemohl by pak stát samostatně bez předpony), musí tedy začínat písmeny je-.
Jak poznat mě a mně
Nahraďte v každé větě zájmeno já zájmenem ty.
Tam, kde řeknete tě, patří kratší mě, tam, kde můžete říct tobě, je správný delší tvar mně. Případné tebe lze nahrazovat méně obvyklým mne.
Jak se pozná kořen slova
Jak postupovat při určování kořeneŘekneme si několik slov příbuzných k danému slovu (výstavba – stavět, stavebnice, postavit).Podíváme se, kterou největší část mají všechna slova společnou (stav). A máme kořen slova.
S kým nebo s kým
Předložka „s“ se pojí zejména se 7. pádem – instrumentálem (s kým, s čím). Tedy kdo s kým. Krom toho, psaní těchto předložek nepodléhá prakticky žádným výjimkám.
Kde se píše saz
Nejčastější výrazy, které se tedy vždy píší s předponou s, jsou následující: Sklidit, schovat se, skonat, skončit, skoupit, spáchat, skoupý, spálit, spasit, splatit, splašit, splnit, spotřebovat, spořádat, sprovodit (ze světa), spropitné, stěžovat si, stmívat se, strnout, strávit, strpět, stvořit, stýskat si, stržit.
Kdy se píše saz
Nejčastější výrazy, které se tedy vždy píší s předponou s, jsou následující: Sklidit, schovat se, skonat, skončit, skoupit, spáchat, skoupý, spálit, spasit, splatit, splašit, splnit, spotřebovat, spořádat, sprovodit (ze světa), spropitné, stěžovat si, stmívat se, strnout, strávit, strpět, stvořit, stýskat si, stržit.
Kdy se píše jí a kdy jí
Tvar ji používáme ve 4. pádu jednotného čísla. Tvar jí naopak ve všech ostatních pádech, nejčastěji ve 3. pádu.
Jaký je rozdíl mezi koncovkou a příponou
Koncovka je zakončení ohebných slov (tzv. flexivní sufix), které se při skloňování nebo časování slova mění. Na rozdíl od předpony nebo přípony nevytváří nové slovo, ale vytváří různé tvary téhož slova.
Co je to předpona a přípona
Část slova, která stojí před kořenem, nazýváme PŘEDPONOVÁ ČÁST. Předponová část se může skládat z jedné nebo více předpon, ale ve slově taky nemusí být přítomná vůbec. Část slova, která stojí za kořenem, nazýváme PŘÍPONOVÁ ČÁST.
Se kterou nebo s kterou
p. se pojí jedině předložka s (se), např. trávil čas s knihou, šel tam s nadějí úspěchu, s pilinami si lze hrát, počítač s internetem, mítink se starostou, čtyřicetiletá blondýna s dítětem (viz Vokalizace předložek (v třetí – ve třetí)).
Kdo z koho nebo s koho
Ve frazeologickém spojení, ve smyslu kdo koho/co porazí, píšeme správně, jakkoliv to vypadá zvláštně, předložku s – kdo s koho. Nejedná se totiž o druhý pád, se kterým se předložka z pojí, ale o pád čtvrtý, který vyžaduje předložku s.
Kdy se píše z že
Předpona z/ze se píše
Ve slovesech, která jsou bez předpony nedokonavá a přidáním předpony z/ze se z nich stanou slovesa dokonavá. zchudnout, zorganizovat, zhroutit se, zničit; Tam, kde pomocí této předpony vznikají z podstatných a přídavných jmen slovesa dokonavá.
Koho co jí nebo jí
Ji ni X jí ní
1. pád (kdo, co) | ona |
---|---|
3. pád (komu, čemu) | jí, ní |
4. pád (koho, co) | ji, ni |
5. pád (oslovujeme, voláme) | – |
6. pád (o kom, o čem) | ní |
Jak poznat jí jí
Ji × jí (ni × ní)
podoby ni a ní) se setkáváme poměrně často. Pravidla nám říkají, že krátká forma (ni, ji) se užívá pouze ve 4. pádě a ve všech ostatních je forma dlouhá (ní, jí).
Jak poznat předpony
Jak ji určit Nejprve určíme kořen slova a to, co se nachází před ním, je předpona. Předpon může být v jednom slově i více (nej-ne-o-vladatelnější).
Jak poznat základové slovo
Základové slovo – slovo, z něhož bylo nové slovo přímo utvořeno. Slovo, které se stalo motivem, zdrojem nového pojmenování. Slovotvorný základ – část společná slovu základovému a slovu nově utvořenému. Společný pouze pro dvě slova – základové a nově utvořené!
Kde se píše SZ vz
PŘEDPONA VZ
ve slovech vzrůstající, vzpažit, vzpřímit se, vzchopit se, vznešený. Dále předponu vz píšeme v některých dalších slovech, která je třeba si zapamatovat. vzpomínka, vztek, vztah, vzkaz, vzhled. Skupina písmen vs nebývá předponou, pouze písmeno v, písmeno s je součástí kořene slova.
Kdy píšeme ní ní
Ji ni X jí ní
1. pád (kdo, co) | ona |
---|---|
4. pád (koho, co) | ji, ni |
5. pád (oslovujeme, voláme) | – |
6. pád (o kom, o čem) | ní |
7. pád (kým, čím) | jí, ní |
Kdy je jí a kdy jí
Tvar ji používáme ve 4. pádu jednotného čísla. Tvar jí naopak ve všech ostatních pádech, nejčastěji ve 3. pádu.
Co to je skládání
Skládání Jedná se o tvoření slova ze dvou nebo tří základových slov. Skládáním vznikají složeniny. Místo, kde se základy setkávají, označujeme jako morfogolický šev.
Co je to hybridní slovo
Hybridní složeninou se rozumí složenina prvků různého původu: typicky slov domácích a přejatých, ale též například slov přejatých z různých jazyků (například jeden základ z latiny, druhý z řečtiny). Za skladebné prvky složeniny se v tomto případě považují nejen slovní základy, ale i předpony a přípony.